Pterois volitans "black" – perutýn ohnivý

Scorpaenidae

Perutýn má rád akvárium s četnými úkryty. Je to noční dravec. Svou kořist loví prudkým nasátím. Může v nádrži ulovit menší ryby, krevety a další korýše. Je to nádherná avšak jedovatá ryba. Hřbetní, prsní a řitní ploutve (perutě) obsahují silný toxin, který však používají jen ke své obraně.  Jedovatý je rovněž i sliz ryby.  
Krmte krevetami, hrubým krillem a kousky ryb.

Toxin:
Tento jed obsahuje termolabilní bílkoviny. V případě bodnutí, které bývá velice bolestivé je doporučováno ponořit poraněné místo do co nejteplejší vody (alespoň 45 °C), nebo vystavit horkému proudu vzduchu (fén) na asi 30 minut, pro zabránění vstupu jedu do krevního oběhu. Mohou se objevit i dýchací potíže, omezení hybnosti, nevolnost, křeč nebo až kolaps. Jednejte rychle a ihned opatrně odstraňte všechny zlomené jedové ostny z rány (použijte rukavice) a zavolejte rychlou záchrannou službu, která aplikuje vakcínu proti tetanu, antibiotika, analgetika a vhodný protijed (z odrance pravého). Dále bude následovat hospitalizace, pozorování na přístrojích a imunologická vyšetření.

Naše vlastní zkušenosti ukázaly, že perutýn je vcelku snadně chovatelná ryba, ale je potřeba se snažit dodržet některé zásady.

• Ryby brát od ověřených dodavatelů, řádně si je prohlédnout a nechat si poradit. Obchodníka poprosit o možnost vidět jak a jaké krmení vybraný jedinec přijímá.  
• Pro ryby používat co nejpestřejší a kvalitní mrazené krmení.

Upozornění na:

• postupná aklimatizace na samotné akvárium a jeho obyvatele
• jejich perutě obsahují prudký toxin 
• může konzumovat bezobratlé a malé ryby

Z odborné literatury:
„Perutýn ohnivý Pterois volitans je domovem v korálových rifech celého Indopacifiku. Na západ je rozšířen až po Jižní Afriku, na východ přes Novou Guineu po Austrálii; v západním Pacifiku žije v okolí Filipín. Dorůstá délky asi 38 cm a má největší ploutve ze všech známých druhů rodu Pterois. Čím je starší a větší, tím vypadají ploutve menší. Nad očima má mohutná tykadla. V zajetí roste velmi rychle a lze ho snadno chovat. Obvykle je červený, ale jsou známy i velmi tmavé formy, např. v Rudém moři až černé. Kromě jedových žláz umístěných u ploutevních trnů je jedovatý i tělní slizový sekret. Při chovu perutýnů je proto třeba dbát maximální opatrnosti. I když nedochází ke smrtelným zraněním, přesto bývá bodnutí jejich trny velmi bolestivé a obtížně se hojí.
Ryby jsou aktivní při stmíváni jako všechny druhy rodu Pterois. Ve dne se zdržují v typickém postoji hlavou šikmo dolů pod větvemi korálů a vyhlížejí kořist. Prudké otevření velkých úst vyvolá značný tah vody, čímž kořist, ryba či garnela, zmizí v chřtánu dravce. Tyto ryby však ovládají i jiný způsob lovu. Pomocí roztažených vějířovitých prsních ploutví perutýn opatrně zažene vyhlédnutého živočicha do rohu akvária či na jiné vhodné místo a tam se ho zmocní mohutným nasáním. Příslušníkům svého druhu či jiným velkým rybám není perutýn pestrý nebezpečný, ale malé ryby jsou pro něj vždy snadnou kořistí.“

Zdroj: RNDr. Stanislav Frank, CSc., Mořské ryby 1997