Sabellastarte magnifica – rournatec velkolepý

Rournatci jsou pro mořské akvaristy vítaní, velmi zajímaví a v proudu se pohybující živočichové. Jejich jemně vyhlížející vzhled je v rifové nádrži vítaným kontrastem k tvrdým okrajům korálů nebo nafouklých sasanek. I když vzhledem k nutnosti přikrmování vyžadují zvýšenou pozornost, není jejich chov příliš náročný. Pokud dokážete splnit jejich požadavky na kvalitu vody, krmení a správnou volbu osazenstva, tak patří k dlouhodobému osazenstvu mořského akvária.

Rournatec velkolepý z čeledi rournatcovití (Sabellidae) patří stejně jako všem známé žížaly pod kmen kroužkovci (Annelida), pro který je typické článkované tělo. Zatímco žížaly jsou z třídy máloštětinatci (Oligochaeta), tak rournatci jsou z třídy mnohoštětinatci (Polychaeta). Mnohoštětinatci jsou skupina bezobratlých živočichů, kteří obývají zejména mořské prostředí a se svými zhruba desetitisíci popsanými druhy tvoří nejpočetnější skupinu kroužkovců.

Charakteristickým znakem většiny mnohoštětinatců je množství štětinek vyrůstajících z každého tělního článku. U mnoha druhů jsou tělní články po stranách protaženy ve dva malé hrbolky, které jsou vyztuženy a zakončeny silnými štětinkami. Na rozdíl od žížal jsou mnohoštětinatci převážně odděleného pohlaví a jejich vývoj je nepřímý — přes obrvenou larvu zvanou trochofora, která buď plave volně v planktonu, nebo je málo pohyblivá, nepřijímá potravu a žije z vaječného žloutku. Mnohé druhy se množí i nepohlavně, např. rozpadem těla na skupiny článků, které pak dorostou do celých dceřiných jedinců.

Mnohoštětinatci mají dvě formy: přisedlé a volně se pohybující. Rournatec velkolepý je mnohoštětinatec žijící přisedle uvnitř ochranné rourkovité schránky. Z jejich těla můžeme vidět pouze část, a to tak zvanou korunu, kterou je tělo zakončeno. Ta je tvořena věncem silně řasnatých chapadel (radiole), k zachytávání mikroorganismů, které jsou součástí planktonu. Ačkoli primární úlohou chapadel je fungovat jako orgán pro filtrační krmení, slouží radioly také jako dýchací orgány. Vzhledem k jejich úloze při výměně plynů se chapadla také často označují jako "žábry". Podávací chapadla po zachycení plovoucích organismů směřuje potravu k ústům umístěným uprostřed korunky.

U rournatců se vyskytuje tzv. pergamenová trubička, sloužící jako úkryt. Rournatci si ji za pomoci vyloučeného slizu budují a obnovují a v případě vyrušení dokážou rychle vtáhnout do trubice svou radiolu. Pokud je rournatec silně stresován, tak odhodí svou korunku a později si ji obnoví.

Rournatce obvykle umístěte do korálového sedimentu nebo suti na dně mořského akvária, přičemž část suti je potom včleněna do jeho pergamenovité trubice. Vyhovuje mu především dobře zaběhnutý útesový systém, protože jeho strava je závislá na planktonu. Velmi špatně snáší léky na bázi mědi. Při chovu rournatců by mělo být zajištěno doplňkové krmení fytoplanktonem a tekutou organickou potravou. Ve většině akvárií se musí krmit jednou denně, jinak mohou mít potíže se získáváním dostatečného množství potravy. Pokud rournatec ztratí korunku, tak jej nevyhazovat, jelikož mu může v optimálních podmínkách za měsíc nebo dva zase dorůst. Stejně tak jej nevyhazujte, pokud opustí svou rourkovitou kožnatou schránku. Většinou si tuto pergamenovou trubičku dokáže obnovit. Mezi predátory, kteří mohou mít rournatce za vítaný pamlsek, patří někteří ostenci, pyskouni, pomci a klipky. Také některé druhy krevet mají tendenci tyto červy obtěžovat ve snaze sežrat korunku.

Stručné shrnutí chovu rournatce velkolepého

• Náročnost: pro začátečníky
• Snášenlivost: mírumilovný
• Barva: hnědá, oranžová, bronzová, bílá
• Parametry: 24-28 °C; dKH 7,5-12; pH 8,1-8,4; Hustota 1,023-1,025; NO3 5-10; PO4 0,05-0,1
• Osvětlení: nízké až střední
• Proudění vody: středně silné laminární
• Doplňování: vápník, stopové prvky
• Výživa: čerstvý nebo konzervovaný zooplankton s příměsí fytoplanktonu
• Vhodnost do společenského akvária: ANO
• Umístění: blízko dna akvária, kde je hodně materiálu pro tvorbu trubice (je z písku, detritu, slizu a dalších kousků sedimentu)
• Množení: cíleně ne
• Predátoři: ostenci, pyskouni, pomci, klipky a některé krevety
• Čeleď: Sabellidae
• Výskyt: Indopacifický oceán, oblasti bohaté na suspenzi s pergamenovou trubicí usazenou ve stinných písčitých a/nebo bahnitých suťových oblastech lagun a zálivů.
• Zlidovělé cizí názvy: Feather Duster, Tubeworm, Fan worm
• Aklimatizace: postupné srovnání parametrů vody
• Poznámky: citlivý na těžké kovy