Dendrobates tinctorius – pralesnička barvířská

Tento živočich patří do zóny 1 a 2

(Více o Ferguson zónách se dočtete na našem blogu)

VHODNÉ PRODUKTY ZÓNA 1 A ZÓNA 2

Popis živočicha

• Jiný název: pralesnička mnohobarvá

• Je to druh pralesničky rodu Dendrobates

• Dorůstá cca 35–50 mm

• Dožívá se 4–6 let

• Vhodná denní teplota: 24–26 °C

• Vhodná noční teplota: 20–24 °C

• Náročnost chovu: střední

   

Jedná se jeden z větších druhů pralesniček, je velká asi 5 cm. Jedná se o nejzápadnější druh pralesniček, který žije především v lesích v Guyanské vysočině. Vyskytuje se v východní Guyaně, v jihozápadním Surinamu, v malé části severovýchodní Brazílie, a skoro celé Francouzské Guyaně, mimo malé přímořské oblasti na východě.

Jed

Jako většina druhů pralesniček rodu Dendrobates, pralesnička barvířská je velice toxická, jestliže je zkonzumována. Produkuje pumiliotoxiny, které používá k sebeobraně. I když jsou pumiliotoxiny slabší než allopumiliotoxiny a batrachotoxiny, produkované pralesničkami rodu Phyllobates, jsou dostatečně toxické, aby odradily většinu zvířat od jejich konzumace. V případě pralesničky barvířské toxiny mohou u člověka způsobit bolest, křeče a ztuhlost, pokud je s pralesničkou zacházeno hrubě. Vzhledem k jedu pralesniček barvířských a jejich barvám se jim zvířata, která se živí jinými, nejedovatými žábami, vyhýbají, jelikož existuje mnoho druhů pralesničky barvířské a jejich většinou velké množství barev varuje před toxicitou.

Místní domorodci používají pralesničky barvířské jako dekoraci. Mladým zeleným papouškům je vytrženo peří a místo, kde bylo papouškům peří vytrženo, je následně potřeno jedem pralesničky. Když peří znovu doroste, jed způsobí, že peří vyroste žluté nebo červené spíše než zelené. Toto peří je velice ceněno.

Popis

Pralesnička barvířská je větší než většina druhů pralesniček, ale pralesnička strašná (Phyllobates terribilis) a pralesnička třípruhá (Ameerega trivittata) mohou být větší. Mnoho malých forem pralesničky barvířské je velkých jen asi 3,5 cm, většina mutací je velká 5 cm nebo mírně více, některé větší mutace mohou však překročit i 7 cm. Po nějaký čas bylo o jedincích v zajetí myšleno, že nejsou schopni dosáhnout stejné velikosti jako žáby v přírodě, pozdější důkazy ukázaly, že jedinci v zajetí nevyrostli do maximální možné velikosti zřejmě kvůli rozdílům v potravě a postrádání vitaminů a minerálů. Později měli někteří chovatelé štěstí a jejich pralesničky barvířské vyrostly do velké velikosti.

Pralesnička barvířská je jeden z nejrozmanitějších druhů všech pralesniček. Nejčastější mutace Cobalt má černé tělo a nepravidelný vzor žlutých, bílých až světle modrých pruhů kolem zad, boků, hrudi, hlavy a břicha. U některých mutací však může být tělo především modré (např. pralesnička azurová, která však bývá někdy označována jako samostatný druh), žluté nebo bílé. Barvy nohou přecházejí z bledě modré, nebesky modré nebo šedomodré do královsky modré, dále pak jsou posety malými kobaltově modrými, tmavomodrými a královsky fialovými tečkami. Unikátní mutace Matécho je téměř celá žlutá s černými skvrnami a trochou bílých skvrnek na nohou. Jiná unikátní mutace, Citronella, je především zlatožlutá s malými černými tečkami na břiše a královsky modrými nohami bez černých teček.

Samci jsou většinou menší a štíhlejší než samice, ale mají větší přísavkové disky na prstech. Přísavkové disky samice jsou ve tvaru kruhu, přičemž přísavkové disky samce jsou ve tvaru srdce. Také samice mají kulatá záda, přičemž samci je mají zkřivená.

Zdroj: Wikipedie a Reptile Systems